Proteus je druhý největší měsíc Neptuna, i když ve srovnání s Tritonem se jedná o trpaslíka.
Je to jedno z největších asymetrických těles ve sluneční soustavě. Je pojmenován po antickém mořském bohovi, který žil na ostrově Fáros. Toto malé těleso je jen velice málo prozkoumané a jediné kvalitnější údaje máme jen ze sondy Voyager 2, která se k němu nejvíce přiblížila koncem srpna roku 1989. Voyager pořídil několik desítek fotografií Protea, ale jen na pár z nich lze rozlišit nějaké podrobnosti.

Proteus

 Povrch měsíce je podle současných znalostí pokryt velkým množstvím kráterů z nichž Pharos (pojmenovaný podle ostrova na kterém žil) má průměr kolem 200 kilometrů. O chemickém složení Protea máme jen velice kusé informace. Víme jen, že většina těles v těchto obrovských vzdálenostech od Slunce jsou v naprosté většině případů složeny hlavně z vodního ledu. Nejinak tomu bude i u Protea. Jak si ale vysvětlit extrémně nízké albedo tohoto tělesa? Čistý led totiž odráží světlo velmi dobře a tělesa, která mají ledový povrch mají velmi vysokou hodnotu albeda (například Jupiterův měsíc Europa a Saturnův Encelandus). Proteus, stejně jako většina menších měsíců, patří k tělesům, která byla při své cestě sluneční soustavou zachycena gravitací planety.
Před tím však obíhal nejspíše po dráze podobné drahám objektů tzv. Kuiperova pásu. Těmto objektům se podobá i velice nízkým albedem. Proto je možné předpokládat, že Proteus do této skupiny těles nacházejících se až na samé hranici naší sluneční soustavy patřil. Zejména díky obřím dalekohledům jako je třeba Keckův desetimetrový dalekohled na hoře Mauna Kea (Havajské ostrovy), víme že povrch těles Kuiperova pásu tvoří vodní led znečištěný zmrzlým CO, metanovým ledem a dalšími i velice složitými sloučeninami uhlíku, které vznikají působením dopadajícího kosmického záření. Předpokládá se, že pod touto slupkou velice znečištěného vodního ledu se nachází o poznání čistější ledová vrstva. Pokud teda tohle vše platí i pro Protea pak lze předpokládat, že krátery na něm jsou už velmi staré (několik miliard let). Taky na něm nejspíš chybí jakákoliv vulkanická aktivita. Je ale pravdou, že většina povrchu nebyla zmapována a ani ty snímky co pořídila sonda Voyager neukazují povrch v takovém rozlišení abychom si mohli dovolit unáhlené závěra, takže nezbývá než říct, že tento měsíc je a ještě dlouho pro nás bude velkou neznámou, protože se do oblasti Neptuna ještě velmi dlouho nepodívá žádná další sonda.